V Praze dne 28.listopadu 2010 Vážení občané, vážení členové vlády, vážení poslanci a poslankyně, senátorky a senátoři, bratři a sestry!

Obracíme se na vás tímto otevřeným dopisem, v němž bychom vám rádi přiblížili postoj Ekumenické rady církví, sdružující více než desítku denominací působících v České republice k otázce nápravy majetkových křivd a dalšího financování.

Považujeme za důležité informovat Vás o současném stavu. I proto jsme již před několika lety zřídili za podpory Ministerstva kultury ČR webové stránky

Na úvod dopisu podotýkáme, že netoužíme ani po privilegiích, ani po majetku. Církvím jde o možnost samostatného fungování a dořešení věcí z minulosti. Domníváme se také, že práce církví a církevních zařízení má v sociálně struktuře českého státu své nezastupitelné místo, která by při zachování současného vztahu stát-církve zůstala ztížená.

Pro další jednání stejně jako pro informaci české veřejnosti považujeme za důležité seznámit vás v krátkosti s několika fakty vyplývajícími z důsledků neřešeného stavu mezi státem a církvemi:

a) Duchovní není možné pokládat za státní zaměstnance. To, že jsou stále ještě vypláceni ze státního rozpočtu, není jejich volbou, nýbrž důsledkem dlouhodobé liknavosti ze strany státu, což ve svém nálezu z 1. července 2010 konstatuje i Ústavní soud: dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy České republiky.

b) Platy duchovních je nutné pokládat (ve smyslu zákona č.218/1949 Sb.) za jistou míru kompenzace za výnos ze zabaveného majetku církví. Podle odhadu renomovaných institucí jsou dotace ČR poskytované církvím nejvýše 1/3 výnosu ze zabaveného církevního majetku. Církve tak fakticky poskytují ČR dotaci ve výši minimálně dvojnásobku vynakládaných prostředků ČR na církve, nebo jinak řečeno, není to stát, kdo dotuje církve, nýbrž církve, které dotují stát. Zápis z 5. schůze Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi ze dne 27. listopadu 2008 mj. uvádí: …výdaje státu za uplynulých šedesát let ve prospěch církví a náboženských společností činily 60,6 mld. Kč. Nerealizované výnosy ze zestátněného majetku církví činily 141 mld. Kč a ušlé patronáty představují částku 87,8 mld. Kč. Celkové kladné saldo z pohledu státu činí 168,6 mld. Kč.

c) Dosud platný zákon č.218/1949 Sb. je nejvíce problematický tím, že byl přijat za komunistického režimu jako jeden z nástrojů kontroly a represe. Přesto ani dnes není ze strany státu dlouhodobě plněn, - zejména jeho ustanovení § 4 Náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh a § 8 věcné náklady, atd..

d) Platy duchovních neodpovídají svou výší ani strukturou (počet tříd) platům zaměstnanců státu s ekvivalentním vzděláním (např. středoškolským učitelům apod.). V průměru jsou platy vysokoškolsky vzdělaných duchovních pouze cca 70 % celostátního průměru.

e) Na rozdíl od zaměstnanců státu nedocházelo u duchovních v minulosti k pravidelnému navyšování platů ve stejné ani obdobné míře, a to jak v četnosti, tak v objemu. Průměrný plat duchovních se dnes pohybuje kolem 16 tis. Kč (nástupní plat mladých vysokoškolsky vzdělaných duchovních je dnes 11 tisíc Kč). Církve sdružené v Ekumenické radě církví jsou připraveny účastnit se všech jednání, která budou seriózně řešit tuto problematiku a za tímto účelem se také účastní prostřednictvím svých zástupců práce expertních komisí a řady dalších jednání se zástupci státu, obcí a měst, politických stran a ostatních zainteresovaných skupin.

Členské církve ERC deklarují svou připravenost zohledňovat možnosti našeho státu. Připomínají však, že komunistickým režimem zabavený majetek nebyl v církvích shromážděn za účelem budování moci. Pocházel z vůle členů církví zabezpečit existenci církví a jejich působení, které především spočívá v duchovenské službě občanům naší společnosti a ve službě potřebným. Proto církve očekávají, že jednání o majetkovém narovnání a budoucí podobě financování jejich života bude tvořit jeden celek.

Církve věří, že současná příležitost postoupit v této věci je veliká. Proto se obracíme na českou veřejnost s žádostí o střízlivé posuzování celé problematiky a na politiky (koalice i opozice) se žádostí o odpovědné a moudré rozhodování.

Na členy církví ERC se obracíme s naléhavou prosbou o modlitební podporu v budoucích jednáních. Kéž nás společně určuje taková věrnost Kristu, která bude umět rozlišovat věci a argumenty podstatné od nedůležitých a podle toho určí z naší strany přístup k jednání i jeho případným závěrům.

S poděkováním za čas, který jste věnovali tomuto dopisu a s přáním požehnaného adventního času,

Jménem Řídícího výboru Ekumenické rady církví v České republice

Mgr. Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví v ČR

Ing. Daniel Fajfr, místopředseda ERC v ČR

Mgr. Dušan Hejbal, místopředseda ERC v ČR

převzato z www.christnet.cz

"Vláda uznává historické a nezastupitelné postavení církví a náboženských společností jako tradičních institucí, které jsou součástí společnosti. Cílem vlády je co nejdříve uzavřít otázku vyrovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi tak, aby mohly být napraveny některé křivdy a církve a náboženské společnosti mohly plnit své funkce nezávisle na státu."

Celé vládní prohlášení zde.

Na základě rozhovorů, které spolu vedou představitelé většiny církví v České republice, mohu říci, že církve si velice dobře uvědomují svízele dopadů hospodářské krize na každého člověka. Krize je věc časově omezená a pokud je nutné šetřit, pak je to třeba dělat, ovšem s tím, že budou soustavně vyhledávána a zefektivňována právě ta místa, kde se nejvíce rozhazuje a nemoudře utrácí. Jakmile se tak děje, pak jistě každý dočasné zmrazení, příp. i snížení platů, přijme a unese. Podmínečnost předchozí věty naznačuje, že není neoprávněný dojem, že se stát stále ještě nejvíce hojí na malých a velké nechává proplouvat.

Záležitost financování církví však souvisí s jedním docela pikantním bodem. Stojí na faktu zabrání církevního majetku státem v roce 1948. Šlo o majetek, který stát dodnes ani nevrátil, ani neproplatil a vlastně ani nijak zásadně neposunul k řešení. Jsou snadno dostupné dokumenty, zpracované nezávislými ekonomy, které říkají, že kdysi zabavený majetek církví za dobu, kdy jej stát drží, vynesl státu o 168,8 mld. Kč více než kolik stát vydal na církve. Hrubým přepočtem pak z toho vyplývá, že státem zabavený majetek církví každoročně přispívá do státního rozpočtu o cca 2,5 mld. Kč více než kolik stát vyplatí církvím. Pokud se tedy dnes jedná o to, aby platy duchovních byly o 5-10 % sníženy, pak to znamená, že církve dostanou o 80-160 mil. Kč méně než jindy a o to se pak navýší výnos pro státní rozpočet ze strany někdejšího církevního majetku církví a církví samotných. Pokud společnost a vládní představitelé uznají, že je třeba, aby církve dotovaly stát, pak se taková vynucená „dobročinnost“ ze strany církví již musí dít na úkor jednotlivých zaměstnanců církví. A kvůli tomu pak průměrný měsíční plat duchovních půjde níže ze současných cca 16 tis.Kč (nikoliv 22 tis. Kč, jak je někdy uváděno).

Výše uvedená skutečnost se stále spíše zamlčuje než zveřejňuje, ona totiž vše pak staví do jiného světla. Podle ní to vůbec nejsou daňoví poplatníci (a už vůbec ne nevěřící a ti, kdo do církví nepatří), kdo platí ze svých daní církve, ale jsou to církve prostřednictvím jim zabaveného majetku, kdo dotují státní rozpočet, což pak dovoluje krýt i takové náklady jako jsou předražené zakázky, nesmyslné benefity a rozmařilost podle zásady z cizího krev neteče.

Církve a duchovní nebudou těmi, kdo budou stávkovat kvůli platům. Ocení však a uvítají, když žurnalisté, těšící se obrovské důvěře ze strany společnosti, budou informovat přesně a komplexně. Problematika majetkového narovnání mezi státem a církvemi a její populistické zneužívání jsou půdou, kde můžou cílením za pravdivostí vykonat velice mnoho.

Joel Ruml Synodní senior ČCE

Tisková zpráva

Webové stránky www.cirkevnimajetek.cz, které v současné době provozuje Ekumenická rada církví a na jejichž vzniku se významnou měrou podílelo i Ministerstvo kultury ČR, shrnují fakta o nápravě majetkových křivd vůči církvím od roku 1949. Několikaleté jednání mezi zástupci Římskokatolické církve, církví sdružených v Ekumenické radě církví a představiteli vlády bylo na konci roku 2008 pozastaveno.

S novou vládou premiéra Ing. Petra Nečase zřejmě přichází i další kolo jednání o způsobu nápravy majetkových křivd vůči církvím v České republice. Církevní komise ERC pro otázky jednání se státem ve věci majetkového narovnání se na svém červnovém jednání shodla, že postavení představitelů církví, včetně Římskokatolické církve, v této otázce zůstává stejné, jako v roce 2008 a církve jsou připraveny k dalšímu kolu jednání.

Tímto opět zahajumeme aktivnější na kampani a budeme pravidelně přinášet aktuální informace o dění ve věci nápravy majetkových křivd. Zvažujeme take mnohem širší kampaň podobně jako v roce 2008. 

Oslovujeme několik partnerů ku případné spolupráci na této kampani. Každý, kdo by se chtěl do kampaně jakýmkoliv spůsobem zapojit, kontaktujte prosím vedení komunikační kampaně, viz zde.

Církevní majetek - to je úkol, který bude muset nová vláda co nejdříve řešit. V uších nám ještě doznívá nedávný výrok Ústavního soudu o tom, že dlouhodobá nečinnost zákonodárců při řešení vztahu státu a církví je protiústavní. Připomeňme, že podle dohody připravené vládou Mirka Topolánka se měla církvím vrátit asi třetina majetku zabaveného komunisty. Zbytek pak měla vyrovnat částka 83 miliard korun, vyplácená po dobu 60-ti let. Vládní návrh zákona ale sněmovní církevní komise nakonec doporučila poslancům nepřijmout. Je to pat - a jak z něj ven?

Pro osvěžení paměti: návrh Topolánkovy vlády neprošel, a to se v politice stává často. Ale tentokrát toho dost lidí želelo. Už proto, že nad tématem takto choulostivým aktéři hledali shodu dlouhá léta. Nicméně levice a Vlastimil Tlustý řekli „ne“. Vládní návrh zákona Sněmovna ani neprojednávala a do toho ještě přišla krize a památný výrok, jenž vzešel ze setkání vatikánského státního sekretáře Tarcisia Bertoneho s premiérem Janem Fischerem: katolická církev v době finanční krize nebude naléhat na rychlé řešení této otázky. Téma bylo rázem u ledu, ale pozor, ne navždy, nýbrž zatím. Zdá se, že časové určení „zatím“ se právě završuje. A významnou roli hrají města a vesnice, připomíná pater Miloslav Fiala, respektovaná osobnost katolické církve.

Miloslav Fiala: „Trojkoalice si uvědomuje, že ten tlak ze strany obcí a měst na blokační paragrafy narůstá. Města nesmí prodat ani píď půdy, která je tímto způsobem zablokována! A bylo by potřeba očistit - ekonomicky, majetkoprávně - ta rezidua milosti.“

Koalice je pod tlakem měst a obcí a svou roli jistě hraje i nepěkný odér problému, s prominutím zahnívajícího už dobré dvě desítky let. Neboť civilizovaná společnost by měla mít vztahy mezi státem a církvemi pořešené a narovnané. A církve? Co kdyby nám po letité sérii neúspěchů a marných nadějí poněkud zahořkly, zasekly se a řekly: "však , co je to proti věčnosti, teď si my počkáme na dobu pro nás příhodnější..."

Miloslav Fiala: „Musíme si uvědomit, že ruku na kohoutku finančního přísunu peněz má stát, nikoliv církev, nebo církve. Čili tam je velká zbraň, když by církve byly neposlušné a trvaly na svém a dejme tomu hrály na čas - tak to mohou prohrát...“

Možná při obnovených jednáních na téma stát a církve bude méně ideologie ve jménu efektivity - to ukáže čas. Co je ale jisté už teď , že se bude vlivem recese docela určitě jednat o jiných číslech. Věřte-nevěřte, i k této situaci má Miloslav Fiala biblické podobenství.

Miloslav Fiala: „Příklad Petra a Jana, kteří uzdravili onoho chromého od narození, když šli odpoledne o třetí hodině do chrámu se modlit...A Petr říká: "Zlato a stříbro nemám, ale co mám, to ti dám - vstaň a choď ve jménu Ježíše Krista". Čili to si říkám: to je autentický postoj nás křesťanů: stavět na duchovních hodnotách a pak nám společnost porozumí a dá nám alespoň to, abychom mohli skromně žít.“

Takovýto postoj, jako má Miloslav Fiala, ale není postojem jednoho každého katolíka. Najdete tam celou škálu, od "co bylo ukradeno, ať je vráceno" , až po "nepotřebujeme nic, buďme chudí a čistí". V tomto smyslu bude těžké sjednotit se na pověstné zlaté střední cestě, která by byla dlážděna pokorou i hrdostí, vstřícností i důsledností.

Další nároky jsou stále a znova směřovány k výčtům, které není schopen nikdo dát v krátké době dohromady. Poslanci odmítají připustit, že zákon nemá být výčtový a ani obecně restituční (skrytě výčtový, ve kterém by zase někdo třetí rozhodl, co se církvím vrátí či zaplatí). A komise nebere v potaz ani realitu tisíckrát opakovanou. Parcelní čísla více než 130 000 nemovitostí jsou stále v pohybu a nejen, že by jejich zpracování znamenalo velké časové zdržení, ale bylo by při vyhotovení posledního už dávno nesprávné to první. Vše je pro ni "jednoduché a prosté" a neustále hrozí Štrasburkem (jako místem odvolání restituentů) a ústavním soudem.

Řešení, která se objevují na horizontu, pravděpodobně nebudou přijatelná a pokus o narovnání se opět na nějaký čas odloží.