Zdroj: ČBK, autor Monika Vývodová

V posledním čísle týdeníku Ekonom (11/2012) byla zveřejněna značně podjatá tematická reportáž o církevních restitucích. I generální sekretář ČBK Mons. Tomáš Holub odpovídal na dotazy redaktora Josefa Pravce, které měly být zapracovány do článku, nicméně ve výsledné reportáži jsou značně vytrženy z kontextu nebo nebyly vůbec uveřejněny. Z toho důvodu, i pro lepší orientaci v této problematice, přínášíme otázky a odpovědi tak, jak byly do tohoto periodika zaslány.

1. Jaký je hlavní argument pro to, že katolická církev svůj majetek opravdu vlastnila?

Subjekty katolické církve byly jako vlastníci zapsány v pozemkových knihách, tedy v předchůdci dnešního katastru nemovitostí. Žádný režim nikdy nezpochybnil fakt, že církvi majetek patřil. I komunistický režim znárodňoval majetek církví stejným způsobem jako každý jiný majetek v soukromém vlastnictví. Nehledě na to, že žádná seriózní právní analýza, která byla na toto téma zpracována, nezastává názor, že by církev nebyla vlastníkem svého majetku.

S tím souvisí i nález ústavního soudu Pl. ÚS 9/07 z 1. července 2010, který prohlašuje legislativní nečinnost Parlamentu za protiústavní – v odůvodnění Ústavní soud odmítá názory, že by majetek církvi kdysi nepatřil.

2. Měl církevní majetek za první republiky veřejnoprávní charakter?

Až do roku 1950 u nás žádné „veřejnoprávní“ vlastnictví neexistovalo. Vlastnické právo bylo pouze jedné povahy. Československý stát po roce 1918 považoval církev za vlastníka svého majetku. Důkazem toho je i pozemková reforma, která zacházela s církevními majiteli jako s kterýmkoli jiným soukromým vlastníkem a tzv. veřejné vlastnictví, tedy vlastnictví státu, krajů či obcí bylo naopak ze záboru vyloučeno. Konfiskovat něco sobě samotnému (tedy státu) nelze.

3. Je představitelné, že by i dnes hospodaření církví s majetkem, který jim bude vydán, podléhalo podobným omezením a státnímu dohledu jako za první republiky, respektive za Rakousko-Uherska?

Teoreticky by to mohlo být představitelné, kdyby stát nejen navrátil církevní majetek, ale i přispíval na církve a platy duchovních (tzv. kongrua) jako za Rakousko-Uherska nebo za první republiky. Pokud však bude současný návrh zákona o majetkovém narovnání schválen a tím bude ukončeno financování církví, tak to jako představitelné nevidíme. Nicméně omezení platná pro ostatní právnické osoby, budeme plně respektovat.

4. Bude dohoda o majetkovém vyrovnání podléhat souhlasu Svatého stolce?

Ano, bude, ale neznamená to, že se Svatý stolec stane majitelem navráceného majetku. Majitelem budou jednotlivé farnosti, řády a kongregace, které tento majetek také vlastnily v roce 1948.

5. Proč katolická církev usiluje o tak rozsáhlý majetek, když počet věřících klesá?

Interpretace údajů z posledních výsledků sčítání lidu je velmi složitá, zvláště proto, že téměř polovina národa odmítla otázku náboženské víry stejně jako i státní příslušnosti ve sčítacích formulářích vůbec vyplnit. Nicméně na základě našich údajů, které máme k dispozici (což ostatně potvrzuje i sociolog Zdeněk Nešpor), příslušnost k etablovaným církvím jak v České republice, tak i ve zbytku Evropy, klesá jen pozvolna. Vrácením majetku budou také alespoň částečně napraveny křivdy, které byly vůči církvím spáchány totalitním komunistickým režimem a snad i pro církev bude tedy platit, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Je zapotřebí také dodat, že podíl na navráceném majetku, který historicky patřil katolické církvi, bude rozdělen i mezi nové církve, které v roce 1948 neexistovaly.

Zdroj: ČBK, autor:  František Jemelka

Jak církev k majetku v minulosti přišla?

Nedá se mluvit o církevním majetku jako jediném bohatém vlastníku. Všechno mělo své určení k zabezpečování konkrétních cílů. Když měla být založena nová farnost, musel být zabezpečen provoz. To znamená, že se muselo pořídit pole či les, na němž se živil farář.  Podobně patřily některé pozemky kostelům. Z výtěžku takových pozemků se opravoval kostel. Majetek biskupství sloužil k zabezpečení domácnosti biskupa a jeho pracovníků, pro zabezpečení kněžského semináře atd.

Někteří tvrdí, že majetek církvi nikdy nepatřil, takže není co vracet.

 Popírání vlastnictví majetku církvemi v minulosti je nepřijatelný ahistorický přístup. V dobách, kdy církev většinu majetku, který se stane předmětem narovnání, nabyla či vytvořila se na vlastnictví či vymezení soukromého a veřejného nahlíželo zcela odlišným pohledem; dívat se na problematiku tohoto vlastnictví jako člověk žijící ve 21. století tedy není možné. Právní dokumenty i legislativa věnované problematice a vzniklé na našem území v různých epochách podstatu církevního vlastnictví nikdy nezpochybnily.

Například již v listině olomouckého biskupa Zdíka o přenesení biskupského kostela od sv. Petra ke sv. Václavovi (datována rokem 1141) nalezneme soupis majetku spadající pod nový sídelní kostel. I v Zemských deskách z dob vlády Přemysla Otakara II. nalézáme písemné doklady o tom, že různé církevní subjekty, jako například biskupství, kapituly, farnosti atd. jsou vlastníky svého majetku.

Rovněž v moderní době bylo vlastnictví církve uznáváno; je tak třeba odmítnout tezi postavenou na tom, že církev měla od josefínských dob majetek jen jakoby v pronájmu. Za vlastníka považoval církev občanský zákoník z roku 1811 i Československý stát po roce 1918. Důkazem toho je pozemková reforma, která zacházela s církevními majiteli jako s kterýmkoli jiným soukromým vlastníkem a tzv. veřejné vlastnictví, tedy vlastnictví státu, krajů či obcí bylo naopak ze záboru vyloučeno. Konfiskovat něco sobě samotnému (tedy státu) nelze.

 Proč chce církev vrátit pozemky, které kdysi dostala od státu darem?

Ano, najdeme ještě kláštery, které dostaly třeba ve 13. století od krále pozemky, na nichž měly vybudovat klášter. Cisterciáci dostávali nejčastěji bažiny, které si měli vysušit a na nich stavět a budovat (například Velehrad). Proč tehdy král zval mnichy do různých krajů své země? Věděl, že dají lidem práci a naučí je novým zemědělským metodám, hospodaření, ale i stavebnictví a to nemluvíme o přímém vzdělávání. Za tuto jejich službu veřejnosti jim dopředu zaplatil pozemkem. Nedělá se dnes totéž, když stát nabízí cizím firmám, které dají našim lidem práci, na několik let daňové prázdniny? Nedává i EU podnikatelům dotace na nová pracovní místa a vzdělávací projekty? Pokud je projekt úspěšný, podnikatel nic nevrací. Ty kláštery tehdy splnily dané projekty velmi úspěšně.

Jak bude s církevním majetkem naloženo po jeho vrácení?

O správu se budou starat jednotlivá biskupství. Použijí ho tak, aby vydělával na výplaty pro kněze a zaměstnance církve v době, až na ně přestane přispívat stát.

Většina polností bude dále pronajímaná těm, kdo na nich pracují dnes. Pro správu lesů vytvoří svou společnost, ale v lese budou asi většinou zase pracovat ti, kteří tam pracují dnes. Výtěžky půjdou do centrální pokladny na výplaty kněží a pastoračních asistentů. Bude-li na víc, budou se podporovat školy a charity.

Budou zase některá biskupství bohatá a jiná chudá?

Rozdělovat se bude podle nového klíče, který by měl být spravedlivý, pokud je to v lidských silách. Počítá se i se solidaritou a spoluprací. Některá biskupství budou asi hospodařit i společně.

Zvládne církev tak velké ekonomické úkoly, když na ně nebyla zvyklá?

Naše generace na to opravdu nebyla zvyklá, ale církev to zvládala po staletí. Proč by to neměla zvládat dál? I když se k církvi hlásí menšina národa, přece jen je to dost velké procento lidí, aby se mezi nimi našli lidé schopní a vzdělaní

Kde vezme v době krize stát 2 miliardy ročně na vyrovnání s církvemi? Neměly by církve počkat, když požadovaná spravedlnost může dopadnout na ty nejchudší?

Dvě miliardy vypadají jako strašné číslo, pokud ho nepostavíme vedle jiných. Například učitelé pohrozili stávkou a školství dostalo na rok o 4 miliardy víc. V novinách čteme, že státní podpora na obnovitelné zdroje činí ročně 35 miliard. Z toho 60% dělají sluneční elektrárny, které vyrostly na nejlepších polích jako houby po dešti, protože se na tom dá rychle zbohatnout.

Na co církev potřebuje majetek? Nemá být chudá? Místo toho má paláce…

Duchovním záleží především na duchovním rozměru církevního společenství, ale vědí, že nejsme duchové bytosti a potřebujeme aspoň skromné hmotné zajištění.  Máme řadu zaměstnanců, kteří mají rodiny. Ty nemůžeme trestat za to, že pracují pro církev. Stejně dostávají platy hluboko pod průměrnou mzdou.

Paláce jsme nebudovali, ale zdědili. Je pravda, že jejich provoz a údržba jsou náročné. Jejich prodej by se však nevyplatil. Těžko bychom za to pořídili budovy vhodnější. Například v Olomouci byla otevřena reprezentační část paláce pro turisty a část domu se opravila z příspěvků EU na turistiku. Historické a kulturní poklady tak slouží lidem.  Nejsme jen udržovatelé památek, ale byli bychom barbary, kdybychom odkazy kultury, která vyrostla z evangelia, zanedbali či ničili.

První část seriálu naleznete zde.

Celý dokument v PDF je přílohou tohoto článku.

Autor: František Jemelka

Přílohy:

Zdroj: ČBK

V reakci na debatu spojenou s otázkou navracení církevního majetku jsme připravili malý seriál, který ve formě otázek a odpovědí přináší přehledné informace k problematice částečného majetkového narovnání vztahů s církvemi a náboženskými společnostmi. Dnes vám nabízíme první část.

Proč má být vyrovnání s církvemi provedeno?

Jde v první řadě o zmírnění křivd spáchaných za minulého režimu. Stát si nemůže ponechat majetek, který mu nenáleží. Majetkovým vyrovnáním se církve stanou ekonomicky samostatnými a přestanou být hospodářsky závislé na státu. Z dlouhodobého hlediska jde o úsporu. Vyrovnání s církvemi je nutné provést co nejdříve i kvůli stanovisku Ústavního soudu, který opakovaně upozorňuje na to, že nečinnost ve věci vyrovnání státu s církvemi je protiústavní. Soud v roce 2010 potvrdil, že na straně církví existuje legitimní očekávání, že jejich historický majetek bude státem vypořádán, a dostaly tudíž možnost podávat v dané věci žaloby. Takový postup by ale v důsledku vedl k živelnému vydávání majetku nejen státu, ale i obcí, krajů a fyzických a právnických osob. Zákon o vyrovnání je systematický a nestátní majetky z navracení vynechává. Z tohoto hlediska jde o optimální řešení. Velký zájem mají také obce, protože mnohé z nich mají na svém území zablokovaný církevní majetek a kvůli tomu se nemohou rozvíjet, někde dokonce nemohou dělat potřebné kanalizace a inženýrské sítě, či pokračovat ve výstavbě. Tím utíkají i evropské dotace, které by tyto obce mohly získat. Po pravdě to berou jako křivdu.

Jaká je hodnota nahrazovaného majetku?

Celkem byly náhrady vyčísleny už v roce 2007, a to v hodnotě 134 miliard korun. Vycházelo se při tom z údajů, které dodaly církve a náboženské společnosti, a z materiálů Pozemkového fondu ČR i Lesů ČR. Pro ocenění majetku bylo použito průměrné ceny nemovitého majetku v České republice, tedy v podstatě průměru mezi nejdražšími a nejlevnějšími pozemky. Tento výpočet byl ověřen dvěma studiemi, studií Výzkumného ústavu zemědělského a studií společnosti Ernst & Young.

Jaký majetek bude navrácen?

Vydávat se bude jedině ten majetek, který je v tuto chvíli ve vlastnictví státu, nikoli ve vlastnictví krajů, obcí či fyzických a právnických osob. Je to majetek, jejž nyní spravují Pozemkový fond ČR a Lesy ČR. Celková suma se rozdělí. 75 miliard korun bude uhrazeno navrácením majetku a 59 miliard korun bude církvím a náboženským společnostem finančně kompenzováno.

Jak bude vypadat finanční kompenzace?

59 miliard nebude splaceno najednou. Stát se s církvemi dohodl na vzájemně výhodných podmínkách a tato částka bude splácena po dobu 30 let, a to pouze s přihlédnutím k výši inflace. Tyto podmínky jsou výhodnější než ty dohodnuté v roce 2007, které počítaly s dobou splácení 60 let, zvyšovaly právě metodou splácení celkovou hodnotu vyrovnání až na 270 miliard korun. Současná dohoda je tedy daleko výhodnější.

Jakým způsobem bude církev žádat o navrácení svého majetku?

Žádosti budou podávat jednotlivé církevní subjekty – každá farnost či klášter zvlášť. Bude tedy několik tisíc žadatelů, kteří budou muset dokazovat své právo na vrácení. Stát pak případ od případu přezkoumá, zda na to má dotyčný subjekt nárok. Po případném úspěšném završení souvisejícího legislativního procesu budou dotčené církve muset předložit výčty majetku a vlastnictví konkrétních movitostí a nemovitostí (jednotlivých položek) před rokem 1948 prokázat a požádat o jeho vydání. Až na základě této procedury může dojít k průkazným změnám ve vlastnictví zmiňovaného majetku.

Proč církev nezveřejní seznamy majetku, který má být vrácen?

Církve si pro svou vlastní potřebu vytvořily seznamy majetku, o němž se domnívají, že jim má být navrácen. Tyto seznamy jsou interní povahy a nechceme je vydávat. Má to několik důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že tam, kde je takový seznam znám, dochází k pokusům buď majetek před restitucí schovat; případně, jde-li o lesy, k jejich těžbě, takže ty pak nemohou přinést potřebný užitek.

Proč není možné použít výčtový zákon?

Výčtová metoda je nevhodná, resp. nemožná hned z několika důvodů. Vzhledem ke standardu rozhodování Ústavního soudu by mohla být označena za protiústavní, neboť by se jednalo o individuální právní akt. Tedy o něco, co Ústavní soud již několikrát zrušil. Český úřad zeměměřičský a katastrální označil tuto metodu navíc za naprosto nereálnou a nesplnitelnou. Je totiž jednak značně chybová, jednak by nebylo možné do okamžiku nabytí účinnosti zákona zajistit „znehybnění“ údajů v katastru, což by vedlo k tomu, že některé vydávané nemovitosti nebudou právně v katastru vůbec existovat či jejich označení nebude odpovídat aktuálnímu stavu.

Proč církev odmítá návrh vytvořit veřejnoprávní fond, který by majetek spravoval?

Takový návrh znamená, že majetek se původním majitelům nevrátí. V podstatě tedy zachovává stav, který máme dnes. Způsob, kdy je majetek roztroušený po celé republice spravován centrálně, naprosto nefunguje a navíc je nesmírně náchylný na rozkradení. Navíc neodpovídá tomu, že církev v historii majetek spravovala decentralizovaně, podle místních potřeb.

Co je příspěvek na chod církví a co se s ním stane?

Stát v tuto chvíli přispívá na platy duchovních, zaměstnanců a na chod sedmnácti církví a náboženských společností. Jen v roce 2011 dosáhly tyto příspěvky výše 1,42 miliardy korun. Pokud by letos zákon o vyrovnání přijat nebyl, příspěvky požadované ze státního rozpočtu by se dále zvyšovaly. Letos totiž uplyne deset let od registrace některých nových církví a náboženských společností. Pokud by tyto získaly ve svůj prospěch podpisy jednoho promile obyvatel ČR, tedy zhruba 11 000 podpisů lidí, kteří nemusí být s těmito uskupeními ani nijak oficiálně svázáni, příspěvek by jim musel být ze státního rozpočtu vyplácen též. Pokud zákon o vyrovnání s církvemi přijat bude, bude příspěvek vyplácen ještě po dobu sedmnácti let. Díky Deklaraci shody, již s církvemi a náboženskými společnostmi uzavřel Jiří Besser, bude první tři roky příspěvek zmrazen na jeho výši z roku 2011 a po třech letech se začne postupně snižovat o 5 % ročně. Díky tomuto opatření se zabrání navyšování vydávaných příspěvků například o valorizaci platů duchovních. Navíc, jelikož je výše splátek přesně určená, může s nimi každý tvůrce státního rozpočtu předem počítat

Co přinese vyrovnání s církvemi českým obcím?

Velkou úlevou bude narovnání zejména pro více než pět set českých obcí. Budou totiž zrušena tzv. blokační ustanovení, která jednak znemožňovala nakládání s majetkem, u nějž nebyly vztahy mezi státem a církví jasné, jednak nebylo možné například na opravy tohoto majetku čerpat dotace. Konečně se obce začnou rozvíjet. Doposud totiž blokovaný majetek znemožňoval schvalování územních plánů a byl spravován z obecních peněz, přestože obci nepatří. Bez schváleného územního plánu není možné čerpat dotace z žádného dotačního programu. Po proběhnutí vyrovnání s církvemi budou majetkové vztahy vypořádány a obce budou moci konečně žádat dotace z programů EU na roky 2014–2020. Majetku, který doposud ležel ladem, se konečně dostane plného využití.

Co přinese církvím a náboženským společnostem?

Církve se stanou ekonomicky nezávislými. Začnou samy rozhodovat o využívání svého majetku, o vlastních investicích, budou hradit náklady spojené s chodem institucí, platy duchovních a zaměstnanců.

Zdroj: www.cirkev.cz   

V současné diskusi kolem tzv. "církevních restitucí" je často, mimo jiné, nastolována otázka historického vlastnictví církevního majetku. K tomuto tématu jsme připravili komentář historika a politologa PhDr. Michala Pehra:

Církvi majetek stejně nepatřil

Nejenom v našem prostředí se velmi často setkáváme s demagogickým argumentem, že církev nikdy majetek nevlastnila, protože to byl majetek panovníka respektive státu a církev ho měla jen propůjčený, a tudíž stát si ho mohl kdykoliv přivlastnit. Tento „oblíbený“ argument kritiků církve využívá skutečnosti, že vývoj vlastnictví církevního majetku prošel po právní stránce složitým procesem, a navíc mnohdy se stal cílem zájmu nejrůznějších „nenechavců“ nebo chceme-li nejednoho státu, panovníka či diktátora, protože církev se mnohdy jevila jako snadnou obětí, nemající často žádné mocenské prostředky.

Pravdou je, že ve středověku nebo i později skrze patronátní právo jsme svědky nejrůznějších interpretací církevního majetku a snad právě proto jsme v této době svědky i boje duchovní a světské moci o nadvládu.

Historický vývoj však potvrdil vlastnictví církve, která získala majetek v průběhu staletí různým způsobem. To nebyly jen dary panovníka či knížete, který mohl církvi majetek odejmout. Velmi často totiž církev majetek získala historickým vývojem na základě nejrůznějších intencí, příspěvků věřících, odkazů, darů ale i koupí a také na základě své vlastní hospodářské činnosti.

O tom, že církev je právoplatným vlastníkem svého majetku, nepochybovalo ani prvorepublikové Československo, který ač někdy protikatolicky naladěno uvádělo vždy příslušnou církevní instituci jako právoplatného vlastníka. Je nepochybné, že kdyby existovaly jakékoliv pochybnosti o vlastnictví, tak už meziválečné Československo by tento majetek zpochybnilo a snažilo se jej získat ve svůj prospěch, ale to se nikdy nestalo. To až v pozdější době jsme svědky nemístného zpochybňování, kdy komunistický režim zabavil podstatnou část církevního majetku s cílem ji ekonomicky ovládnout. Stále platné (proti) církevní zákony z roku 1949 jsou toho dokladem.

                                                                                      Autor: PhDr. Michal Pehr

Otázka majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi je pro mnoho obcí a měst klíčová. V době, kdy zákon o majetkovém vyrovnání prochází legislativním procesem v Parlamentu, svolal Svaz měst a obcí ČR k tomuto tématu kulatý stůl, u kterého zasedli zákonodárci, starostové, zástupci ministerstev, církví a náboženských společností, aby společně diskutovali otázky spojené s dořešením tohoto mnohaletého legislativního problému. 

Želiv, Jinočany, Červená Řečice či městská část Praha – Slivenec – to jsou názvy jen několika málo míst z těch, které jsou vinou stávající situace omezovány ve svém rozvoji, neboť mají na svém území rozsáhlé pozemky a majetky, s nimiž nemohou disponovat. Nynějším stavem jsou poškozovány jak církve, tak i obce, jejichž situace je ale o to složitější, že občané rychle reagují na jejich nekonkurenceschopnost, dochází k odlivu mladých rodin a situace v území se zhoršuje. 

„Otázka majetkového vyrovnání s církvemi je pro nás zcela zásadní. Doufáme, že se projednávání zákona nezvrhne v předvolební kampaň před krajskými volbami a že zákon najde v Parlamentu podporu napříč politickým spektrem. Zákonodárci by si měli uvědomit, v jak nelehké situaci se obce nacházejí. Odblokování církevního majetku je jediným řešením,“ vysvětluje výkonný místopředseda Svazu měst a obcí ČR Jaromír Jech. Zchátralé budovy, do kterých dosud nikdo neinvestoval z důvodu nejasného vlastnictví, by konečně dostaly šanci na obnovu a rekonstrukci. Obce by díky odblokování majetku církví také mohly čerpat evropské dotace na dostavbu potřebné infrastruktury, kterou na blokovaných pozemcích není možné budovat. Znovu by rovněž mohla začít výstavba rodinných domů. 

Navrácení majetku církvím je prvním krokem směrem k ekonomické odluce církví od státu, tak, jak je tomu i v jiných evropských státech. „Církve vstupují do nového období. Díky nabytému majetku se stanou finančně nezávislými. Budou jej muset obhospodařovat tak, aby se po úplné odluce od státu mohly postavit na vlastní nohy. Samozřejmě chceme do budoucnosti také pokračovat ve spolupráci s obcemi, ve kterých naše sbory jsou,“ uvedl předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. 

Ačkoli mezi všemi zúčastněnými panovala shoda na nutnosti majetkového vyrovnání státu s církvemi, zaznívala také obava z jejich budoucího fungování. Některé církve, především ty, které žádný majetek neměly, nemusí být po úplné odluce životaschopné a nabízí se tak otázka další podpory ze strany státu. „Uvědomujeme si, že situace nebude jednoduchá, jsme ale připraveni s majetkem účelně hospodařit a být ekonomicky samostatnými,“ řekl Karel Štícha z Pražského arcibiskupství. Debata se dotkla i veřejného mínění, které se k navracení majetku staví negativně, s dokumenty a historickými fakty přitom veřejnost není seznámena. 

Pokud by zákon o majetkovém narovnání státu s církvemi nebyl schválen a blokace majetku by zůstala v platnosti, je třeba si klást otázku, kterak řešit situaci obcí blokací omezených a často i zcela paralyzovaných v rozvoji. „Při rozhodování o tomto zákonu je to jedna z hlavních věcí, kterou by zákonodárci měli mít na zřeteli. Život občanů v dotčených obcí je zásadně omezen. Pokud majetek zůstane zablokován, jaké jiné řešení těmto obcím zákonodárci nabídnou?“ Ptá se Jaromír Jech.

Jednotná levicová fronta hledá kde co, aby mohla zabránit přijetí zákona o vypořádání křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody.

Aktuálně přišla s tím, že církev bude při vydávání osvobozena od daní. Aktivita opozice je ve srovnání s rokem 2008, kdy byl zákon poprvé předkládán, nesrovnatelná. Ono to možná bude tím, že tehdy byla hlasovací většina velmi nejistá a opozice (rozuměj sociální demokracie) měla obavu, že zákon neprojde a věc bude muset řešit sama. Pokud by volby vyhrála. A s vítězstvím jednoznačně počítala. To, že zákon nakonec neprošel nebyla ani tak zásluha její jako zásluha osobních ambicí jedinců ve vládní koalici.

Teď vidí, že většina v parlamentu je téměř jistá, tak přes návrh zákona o vyrovnání některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem vedou předvolební kampaň. Věří, že tentokrát problém vládní koalice vyřeší a oni, v případě vítězství ve volbách, budou mít tento problém „z krku“.

Argumenty o prolamování Benešových dekretů nebo o návrat před únor 1948 už posloužily a dál se používat nedají, protože by se přišlo na to, na jak slabých základech to stojí. Tak se najde něco jiného. K argumentům o daňových výhodách lze ale uvést, že daňové osvobození se vztahuje na nabytí věcí, které církevním subjektům budou vydány podle zákona o majetkovém vyrovnání a na první prodej těchto věcí. Toto osvobození je upraveno v části čtvrté návrhu zákona, kde je změna zákona o daních z příjmů. Podobné ustanovení je v zákoně o daních z příjmů pro fyzické osoby, kterým byl vrácen majetek v restitucích – viz § 4 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů (586/1992 Sb.)

V roce 2008 se chybně předpokládalo, že toto osvobození bude pro církve platit automaticky. Při přípravě zákona v roce 2011 Ministerstvo financí upozornilo, že je nutné toto osvobození do zákona výslovně zapracovat. Následně Ministerstvo financí změnu zákona o daních z příjmů samo naformulovalo. V připomínkovém řízení to nikdo nenapadl, ani v Komisi pro finanční právo v Legislativní radě vlády nebylo toto ustanovení zpochybněno. Teď je tento prvek, zaručující ve stejné věci stejná práva, účelově zpochybňován a dokonce představitelé opozice mluví o tom, že to je cesta vládních politiků, jak se dostat k církevnímu majetku.

Možná stojí za připomenutí některá z vystoupení opozičních politiků v Poslanecké sněmovně. Oni mluvili o nutnosti vypořádání majetku, ale jenom na restitučním principu. Právě oni navrhovali založení fondu, do kterého by se vydávaný majetek vkládal a s ním by pak bylo hospodařeno. Kdo tedy vlastně čeká nebo dokonce připravuje příležitost, jak se k církevnímu majetku dostat?!

Vždy je třeba si položit otázku. Cui bono? O vydávání majetku je již rozhodnuto. To učinil ústavní soud. Vydávat se tedy bude bez ohledu na rozhodnutí parlamentu. Jde jen o to, zda povinnou osobou při vydávání bude jenom stát, jak předpokládá zákon, nebo kdokoliv v případě, že zákon neprojde a dojde na hromadné žaloby. Hromadné žaloby přinesou spoustu práce nejenom soudům, ale i advokátům. Jestlipak ono to nebude také pro někoho výhodné?

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka dnes na tiskové konferenci uvedl, že návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi obsahuje i novelizaci zákona o dani z příjmu, která by měla osvobodit církve v případě prodeje státem navráceného majetku, což je značně zavádějící tvrzení.

Církve jsou osvobozeny z daně z příjmů pouze z prvního prodeje majetku, který jim bude navrácen, stejně tak jako tomu bylo i u restitucí v 90. letech, nejde tedy o novelu zákona. To potvrzují i vyjádření ministerstva financí a kultury: „Pokud by tomu tak nebylo, tak byly by církve znevýhodněny oproti ostatním restitucím. Odlišný přístup by byl diskriminační, snahou vlády je neporušovat rovnost podmínek.“ Církve stejně jako ostatní restituenti z minulých let při prodeji majetku zaplatí daň z převodu nemovitosti.

Rozhodně to není motivace pro církve, jak dále majetek prodávat a ani to není způsob, jak snadněji majetek zcizovat nebo předávat do rukou jakýchsi zájmových skupin. Od tohoto tvrzení předsedy ČSSD se církev naprosto distancuje.

Zákon o narovnání vztahu mezi státem a církvemi tento týden prošel prvním čtením ve sněmovně. Připomeňme, že církve by podle této normy měly dostat zhruba polovinu svého dřívějšího majetku v hodnotě okolo 75 miliard a za ostatní by během následujících 30 let měly obdržet finanční náhradu 59 miliard. Přechodné období by mělo začít příští rok a trvat 17 let. Rozsah vraceného majetku i výpočet náhrad se nelíbí levicové opozici - ale poslanci nakonec zákon i přes její protesty poslali do druhého čtení.

Ano, zákon bouřlivým prvním čtením nakonec prošel, ale zůstává jakási divná příchuť: argumenty na straně příznivců i odpůrců jsou v podstatě už dlouho neměnné a známé, ale atmosféra jakoby houstla a houstla. Šéf Ekumenické rady církví Joel Ruml ji charakterizuje jako "zlověstnou".

Joel Ruml: „Člověk čekal předem, jak to bude rozložené a jaké budou důrazy, ale mě nemile překvapilo, jaká zlověstná komunistická ideologie pořád v této věci vládne. A to jak ze strany jejích nositelů, ale také ještě ze strany sociální demokracie! Když to člověk domyslí - tak ten zákon řeší to, aby státní rozpočet v dlouhodobém hledisku byl osvobozen od břemene platit církve. A ta nutnost platit církve a náboženské společnosti bude narůstat! Bude dražší a dražší. Z dlouhodobého hlediska tedy právě komunisté a právě sociální demokraté by měli být spokojeni, že toto břemeno odpadne.“

Církevní restituce - to je politické rozhodnutí, ale jeho morální aspekt je strašně důležitý a je zjevné, že z diskusí se pomalu ale jistě vytrácí - konstatuje Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí. Podle jeho názoru by argumentace o tom, že stát na to momentálně nemá - neměla ve slušné společnosti vůbec zaznít!

Tomáš Kraus: „Každý, včetně opozice, se shodne na tom, že to, co bylo ukradeno, je třeba navrátit a ta diskuse jde spíš v tom smyslu formálním - řekněme, jakými způsoby to udělat. Ale pro nás není možné se nějakým způsobem pozastavovat nad tím, že stát to teď nemůže udělat, protože na to nemá! To je argument, který je pro nás opravdu zcela nepřijatelný - je to, jako kdyby někdo někomu kradl například auto a byl by jaksi donucen to auto vrátit a on by říkal ‚no víte, to já vám vlastně vrátit nemůžu, já s tím jezdím do práce...‘“

Příčina tohoto způsobu smýšlení je podle Tomáše Krause v tom, že společnost má dnes jiné priority a košile je jí bližší než kabát. To koresponduje i s úvahou Joela Rumla, který se obává převahy toho stylu myšlení, pro který svoboda náboženského ducha není potřeba. Každopádně jej průběh prvního čtení, byť zákon prošel, zklamal.

Náhled [713x800]  JUDr. Tomáš Kraus, Autor: Jana Šustová 

Joel Ruml: „Mě to zklamalo, mě to zklamalo i ze strany sociální demokracie, protože všichni hejtmani budou šťastni, až se odblokuje majetek, ale zároveň hned řeknou: až se dostaneme k moci, tak my finanční náhrady zase zkrouhneme nebo budeme řešit...“

Nyní bude zajímavé sledovat, v jakém duchu se další diskuse v parlamentu ponesou: kolik tam bude věcných argumentů, kolik ideologie a jaké, kolik morálních aspektů, kolik odvahy, averze i populismu.

  Náhled [1024x793] Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví, Autor: Jana Šustová 

Církevní restituce: co ukázalo první čtení? DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM